Říjen 2013

Detaily života.A všeho.Ve videu.

30. října 2013 v 9:51 | Ivina
A jak přichází druhá polovina podzimu,poslouchám staré písničky,zapaluji si svíčky a piju čaje.Pořád.A lepí se na mě spousta nostalgie.Lepí.

Detaily života.Dvě slova a milion myšlenek a úvah.Jen tak jsem chodila a točila jsem.Detaily.Možná proto,protože detaily jsou v životě nejkrásnější,možná proto,že je lidé přehlížejí a berou je jako samzřejmnost a možná proto,aby jste si je pustili a deset minut zapoměli na všechno.A podívali se na život jiným pohledem.Takových videí víc!Víc bude.Vlastně to mělo být video -jen tak-.Ale když jsem se dívala na každý záběr.Pak jsem věděla.O čem bude.


Fotografie / vlakové zachycení cestou z Prahy

28. října 2013 v 20:48 | Ivina
Vlakové zachycení života.Je to zábava,hrát si s časem.Protože vyfotíte rozmazanou fotku a víte to dřív,než ta krabička s objektivem,kterou držíte v ruce.Jenže kdyby nebyla rozmazaná,neměla by v sobě kouzlo a krásu.A můžete se na ni dívat pořád,klidně si ji pověsit i na strop nad postelí a neustále se na ni dívat.Uvidíte na ni svůj život,sny a myšlenky,které vás po několika minutách zavedou tam,kam máte správně jít.Za srdcem.



Výstavy - Drtikol,Chapmanovi,Kuščynskij (Praha)

26. října 2013 v 14:31 | Ivina
V Praze zapoměli do vzduchu přidat kyslík.V chemii je to ó.A žádný vzduch.Jen kouř,ale spousta nachozených kroků po výstavách a galeriích bylo boží.A záchvaty smíchu po tmě.Ve vlaku.Metrix v uličce.

•umprum museum - František Drtikol,archivní fotografie z jeho díla,především z ateliéru.Fotky se mi líbily,ale nějak mě neuchvátily.Ale kouzlo jsem našla.V nich.Citující věty k fotografiím.Ty mě uchvátily.Moc.Do dvacátého jedenáctý,máte šanci.

•galerie Rudolfinum - Jake a Dinos Chapman / The blind leading the blind - že Slepý vede slepého.Aneb jedna velká -divočina-,jak by řekl pan učitel.Ty nejlepší kousky se nesmí fotit.Ach jo.Vytvářejí díla z okolní světa."Je to rafinovaná hra s přeludy toho,co vidíme ve skutečnosti a co si myslíme,že vidíme."Figury zmutovaných panenek,kterým z úst rostl chobot a spousta dalších zvířecích orgánů mě bavil.A tisíc "policejních figurín" kolem mě,které se na mě dívali vysmátým,ale tak děsivým pohledem.Bylo to fajn.Sex,death,human rainbow,malby (dnešní umění,zábavné barevné a veselé) a to všechno,tam je.Umění,na které se můžete dívat.Pořád.Běžte tam!Super zážitek!Do prvního ledna.

• Taktum - Taras Kuščynskij,fotografie.Ta druhá,na louce,v trávě a v květinách,se mi moc líbí.Do jedenáctého jedenáctý.

aspoň.

chci,chceš,chce,chceme,chcete,chtějí

je kouzelná


Rozházela jsem si květiny po celém pokoji.

20. října 2013 v 10:01 | Ivina
Zvuk šalin nevnímám a neslyším.A tak proto mě zajela.Skoro.Neslyšela jsem ji.Že prý umělci jsou mimo realitu.

To,že z tebe bude umělkyně neznamená,že budeš mít v pokoji bordel.Ale mami!Ha ha.

Jednička z mluvního cvičení je boží.Děkuju Beatles!

Čtvrtek Praha a výstava - v neděli pan Neckář.Juhu,juhu.

Suché květiny jsou tak jemné ... a jednoduché.Můžeme si je po zbytek našeho života zavřít mezi listy knih.A nechat je tam.
Zanechají v sobě vzpomínky.

Jednou se budeme rodit s knihou,která by měla několik tisíc nebo set stránek.A byl by tam napsán celý náš život.Podle kapitol.Protože život rozdělujeme na kapitoly.A pak je jako -kritici- můžeme sami hodnotit.Každou kapitolu.

Když v televizi hraje smutná a emoční hudba,chce se nám brečet.Je to tak?

Objetí je okamžik,který trvá sekundy,co potichu počítáme.Okamžik,který si v sobě uchováme napořád.A nosíme ho pořád s sebou.A je nám líp.Úsměv.


tvým dlouhým vlasům.

První pokusy z klasiky / léto 2012

19. října 2013 v 10:41 | Ivina
Připínám pár fotek,staré cca rok.Fotila jsem poprvé na klasiku (ruský Fed),na normální barevný kino film.Některé fotky měly skvělé světlo,možná jsem mohla přidat víc clony,nebyly rozmazané - některé byly rozmazané,ale o to víc v sobě zanechaly kouzlo - a některé byly rozmazané tak,že i ta rozmazanost byla poněkud kýčovitá a tak letěly do koše.Nechala jsem je vyvolat přes DM.Jeden film stál třista osmdesát šest.Ach jo.Fotila jsem poprvé a tak to beru mírně s nadhledem.

V součastnosti se chci víc věnovat klasice a černobílým filmům,kvůli škole / a taky abych si je mohla sama vyvolat a zvětšit.Doma máme Feda,Beriette a nového miláčka Zenita.Metteorwa má úžasně dokonalé fotky se Zenitu - mám aspoň přehled,jak skvěle dokáže Zenit fotit.

snímky jsem jen trochu ztmavila,abych jim dodala -šťávu,vodu,víno- a tak.



Bláboly ze školy

17. října 2013 v 19:16 | Ivina
Zítra je pátek.Zítra se jede domů a já chci.Chci do postele.Spát a snít.Spát.

Ohlédnutí za tento týden je takový,že Ivinka umí konečně zvětšovat negativy a že zase utratila peníze do poslední koruny.

Kresba je zvláštní předmět,obzvlášť pro nás fotografky/fy.Pan učitel to bere ale s nadhledem a já dostávám za kresby dvojky,což je přece -super-.Ale koho by nenaštvalo,kdyby vám pan učitel napsal na kresbu jedna a vy by jste své nadšení projevili ústně (jé super,já mám jedničku),aneb co na jazyku,to na srdci a pan učitel to schválně přepsal na dvojku.Ha.
"Pro nás je to super,ale kdyby jsme to měli jít ukázat o patro níž do malby,tak vyhodí ze školy vás i mě."

Výtvarná příprava -ujde-.No tak fajn,když mě tak nebaví.Raději bych si zbalila batoh s Nikonem a šla fotit ven.Nechci být celý den zavřená v ateliéru,nebo mít oči a mozek ve fotošopu.Fotky jsou sice docela povedené a to,co máme za úkol fotit potřebujeme,ale není to záživné,aspoň pro mě.(Aby jste věděli,tak ve VYP fotíme se zrcadlovkou,ale v praxích fotíme na klasiku,protože se učíme vyvolávat filmy a zvětšovat :-).

Jo,ho.Není nad to,když jsme celý den zavření v komoře mezi chemikáliemi,negativy,zvětšováky a jsme ponořeni mezi fotografickými papíry a tím vším,kvůli čemu jsme na šuřce.Ve středu jsem poprvé zvětšovala a byla jsem do toho doslova -zažraná- ... ještě když máte vedle sebe skvělý kamarády.A mě to strašně moc baví.Zvětšovat.Měla jsem z toho strach,děsilo mě to,jako když jsem se bála násobilky,ale pan učitel měl pravdu - je to lehké,jako vaření pudinku,jen si musíš přečíst a naučit návod.Věta,kterou si člověk prostě musí zapamatovat.Už se těším,až si dofotím svůj černobílý film a sama si ho vyvolám a zvětším.

Ach ten prach a naši nejhodnější páni učitelé.Něco,jako moje první zvětšená fotka,která se dá použít.První byla -psychózní- a něco v tom smyslu.

Fotografie / Podzimní víla v podzimním lese

14. října 2013 v 19:44 | Ivina
Po x jedna miliarda tři miliony osmset čtyřicet letech,šla jedna holka do lesa a jakožto fotografka,po x jedna miliarda devět miliónů dvěstě šest let,fotila.

Vlastně můžu mít ze sebe docela radost.Tak ze všeho,že se nad touto větou lehce usmívám.Už jsem si myslela,že mě moje fotografická duše opustila navždy do života,tam nahoře do nebíčka nebo tam dolů do peklíčka.Zrcadlovka na krku mi chyběla.Nebyla chuť,nebyl čas a když už,tak jsem fotila ve škole.Ale tam se mi nasbíralo taky pár zajímavých a povedených kousků,které určitě přidám.

Trochu mě roznervilo,když chtěl ten chlap na zemi pět korun a že holky,víte na co to chci,protože mě umřel mravenec a tak mu potřebuji koupit věnec.A svíčky na hrob nechcete?



Den má dvacet čtyři hodin

13. října 2013 v 9:51 | Ivina
Pořád dokola posloucháme stejné písničky a pak se divíme,že je už víckrát nepustíme.
...a v textech si najdeme své místo.Místo kam patříme.Ale stále hledáme.Nebo jsme našli.Nejsme tam.

Zábava,to je,když v Brně vypnou elektriku a na intru je tma.Všude.A baterkou svítíme na -kamaráda-,co bydlí na proti v paneláku.A ostatní okna nám mávají se svíčkami.Zapáleny sirkami.Neznáme je.

V komoře namotáváme,vyvoláváme,zvětšujeme a nebo spíme.S tou tmou.

Je depresivní,chtít být tam i tam,ale na dvouch místech to nejde.Nejde.

Mlčíme a přitom toho chceme tolik říct.Slova.Občas nejdou vyslovit.Zrovna ta nejdůležitější slova.

...mám nejůžasnější šálu z H&M a bez noh to vyfotit nejde

Od té doby,co jsem na Šuřce jsem přestala fotit.Fotím jen nezáživné úkoly v ateliéru a to ostatní,co mám ráda jde ode mě.Pryč.Dost!To stačilo.

Půlnoční buzení vychovatelkou,výstava našich fotografů na soudě,brouzdání po Brně,cesta autobusem s podivuhodným klukem,co se na mě pořád usmíval,dvojka z technologie,den úsměvů :-),šla jsem do bývalé školy na záchod,běželi jsme v dešti do kina,Kameňák 4 (mohl být lepší,mnohem),po čtvrt roce s nejlepším kamarádem.

Takový týden a hlavně víkend častěji.Prosím!

Nákupy za září

6. října 2013 v 11:12 | Ivina

Není nad víkendové rána,když si najdu čas,ponořit se do víru kosmetiky a projíždět videa mích blogových youtuberek.Přes týden v Brně - rovná se mít mnohem víc na očích,co je v DM nové.

Koupila jsem si balzám na ruce a nehty od Baley (125ml).Dá se koupit i v maličkém provedení,které mám zrovna na intru.Balzám je vyroben z výtažku heřmánků,voní nádherně a má hydratovat a nehtům dodávat jejich tvorbu.Stál 39,- a je fajn,jen by se mohl rychleji vstřebat.

Tělový krém od Baley (200ml za 62,-).Hydratuje pokožku a voní po borůvkách.Nanáším si ho "všude možně",spíš bych měla říct,že je to mléko,je trochu vodový a vůně je tak silná,že mi včera voněl po celém pokoji.

Potřebovala jsem si koupit novou rtěnku.Chtěla jsem přírodní barvu,něco lehkého a tak mám od Dermacolu,v odstínu 10.Na rtech je příjemná,rty nevysušuje a vydrží tak dvě hodiny.Mimochodem to nové balení od Dermacolu je zábavné.

A to nejlepší na konec.S-he má nové odstíny laků na nehty a jsou moc nádherné!Ty barvičky jsou úžasné a originální a chystám se koupit ještě aspoň jeden odstín :-).Mám tmavě vínovo oranžovo hnědý odstín a na nehtech se mi moc líbí.Vybrat si barvu laků je pro mě složité,ale nikdy nelituji.

Bílá nemoc - Karel Čapek

4. října 2013 v 20:04 | Ivina
Tolik padajících barevných listů ze stromů,z kterých by se dali poskládat slova na silnici a za nimi tečka.
Tečku by dělala vyplivnutá žvýkačka.Bez cukru,bez cukru.

Poslední listy Bílé nemoci od Čapka a fajn pocit,že jsem přečetla první knihu.V tomto podání spíš knížku.A teď Válka s Mloky.
Nevím ... co by mě bavilo,ale vím,že jsem si čtení oblíbila.
Česká klasika od našich spisovatelů mi příjde nejvhodnější a nejvzdělanější.

Slečno,tady máte dárek.Dárek?Udiveně jsem se divila.A tak mám zase -cosi- o Novém zákoně,žalmech a přísloví.A tolik divu,že za to nic nechtěli.

Hořící svíčky na okně,popíjení čajů,svetry,šále,teplo v duši a na srdci a taky kašel s rýmou.Rovná se to podzimu.
Trocha deprese.

Ve snech jezdím po tmě na kole,uprostřed silnice a na proti mě jede auto.A všude strach.Snažím se je ovládat,ale marně.Zkouším to.

Veselé paničky windsorské příště.Tolik a tolik písmem na srdci ...


červený semafor

jsme stromy ... jsme ... a každý z nás má odlišný kořen a listy