Září 2013

Jablka,šestnáct,pokus nevyšel a tak.

29. září 2013 v 14:35 | Ivina
A o půl čtvrté se po šestnácté narodím a pak mi bude sladkých šestnáct let.Čauahoj.A za těch šestnáct let se toho stalo nekonečně mnoho,ale třeba jsem se nikdy neopila.Nekonečno ... to je ta osmička,co spí.Další přání do sbírky od prababičky,deváté a spontánní šmoula z krabice.

Začali jsme vyvolávat fotky.Ten postup je děsně neuvěřitelnej (kouzelný,nepochopitelný.Snažila jsem se vyvolat jednu fotku,když jsme se fotili v ateliéru společně - byla "psychotická",protože jsme měli rozmazané obličeje.Tak příště.Potřebuji se to pořádně naučit.
Kresba se nám přesunula na pátek odpoledne.Naštěstí máme nejhodnějšího pana učitele a kdo chce,bude chodit ve čtvrtek ráno - sbohem budíčku o deváté ráno.
Ve Špalíčku jsem potkala Tomáše Matonohy (pochopte,že pro mě je to nezvyklé).
Jízdy šalinou jsou zábavné a s kamarádkou v ní míváme záchvaty smíchu.
V češtině milion pojmů z literatury,takže plán na pátek je jasný.

Na intru jsme měli přednášku Láska je láska.Bavila mě (prý jsem ale zčervenala).

Momentálně jsem doma a vlastně se mi nikam nechce.Venku je krásně,nemám čas fotit,ale když už,tak fotím na Beirette,který mi dal,půjčil,nechal (?) strejda.
(dělala jsem prezentaci o oblíbeném umělci do dějin vyt.kultury).Samozřejmně,že jsem si vybrala Metteorwu,tak snad nebude mít paní učitelka námitky.

Vlastně nechci být tady ani v Brně,ale vlastně někde jinde.

Mám pocit (cit).Pocit,co je víc a víc silnější a pocit,který se vaří společně s vodou pod pokličkou a vře.Vře,otevírá se a já čekám,až vybouchne ven.Ale pořád ubírám na plynu.Abych ho nespálila.Pak by to totiž bolelo.

Když jsem kradla jablka ze sousedového stromu.



Kulturní pohled číslo dvě

22. září 2013 v 9:41 | Ivina
ROMEO A JULIE

Shakespeare.Mahenovo Divadlo.Činohra Romeo a Julie.Moje pocity jsou nepopsatelné.Líbila se mi hudba,která občas doprovázela děj a líbilo se mi všechno.Je až neuvěřitelné,když člověk ze shora pozoruje děj a herce,mimochodem Mahenovo Divadlo má moc sympatické a moc šikovné herce ... a dokáže se sám vžít do role.I kdyby jako divák,ale prožívá to s ostatními na place.Zároveň jeden z nejkrásnějších zážitků,ikdyž neskončil se šťastným koncem. ... youtu.be/70UxRFxMZmk "Láska ve mě zuřila jak vítr,co nese živou vodu.Nikdo jí nezval,nikdo jí nevyžene ..." hrála tam,je úžasná.


7 DNÍ HŘÍCHU

Není nad naše české filmy.Jednou bych chtěla vypadat jako Vica Kerekes.Film se přesunul o pár let zpátky (1945).Bylo po druhé světové válce.Natočený podle skutečnosti a to ve mě budí ještě víc emocí.Sedm poválečných dní a dvojice,které se rozpadá manželství.Ona je němka,uteče a bude se snažit vrátit zpátky.Děj plný napětí,útěku,strachu.naději,nemožného a konec.Na mě až moc kruté a smutné.Chvílemi jsem to chtěla vypnout,ale zajímal mě konec toho všeho.


Fotografie - Z oken intru

21. září 2013 v 9:37 | Ivina
Podzim klepe na dveře.Podzim.To je nejhezčí roční období.A to je nekonečně mnoho fotek venku a víkendy budu trávit převážně v llese mezi tančícími stromy od vítru a mezi napadaným listím.Podzim mám ráda,podzim já miluji.

Stát na prázdném nádraží,kde jsou jen dva lidé.A všude je ticho a prázdno.Jako by se zastavil čas a všichni utekly.


Báseň : Okna paneláku (moje myšlenky a tvorba)

18. září 2013 v 17:19 | Ivina
Přečtěte si ji na dobrou noc,někde,kde jste sami a než jdete spát.Nejlíp když prší...

Hvězdy zhasly,okna paneláků zářila.
Potichu jsem seděla na okně.
Pozorovala je a vsedě usínala.

Okno v posledním patře.
Kde lidé nevypli televizi.
Přes záclonu dělala nenápadný stín.
Popíjela jsem horký čaj,co držel můj klín.

Ve vedlejším okně dohořívala svíčka.
Seděl tam.
Sám.
A přemýšlel,jako já.
Přemýšleli jsme spolu.
Ale on to nevěděl.
Mojí volající myšlenkou se to dozvěděl.

Třetí okno,plné vášně,touhy a lásky.
Dva milující se lidé,stisknuti v objetí.
V dalším hrají dostihy a sázky.
Tolik oken a tolik smíšených dojetí.

Seděla jsem tam.
A z těch svítících čtverečků - staly se životy lidí.
Zhaslé spaly a byly potopeny do svích snů.
A čekaly na příchod lepších dnů.

Ale já jsem nespala.
Byla mi zima na nohy a zahříval mě čaj.
Vybarvené srdce,pocit,který nelze vyslovit - to mi život dal.

Za devět minut,všude byla čistá tma.
Všichni spali a snili.
Někdo sám a někdo zase ve douch.
Zatáhla jsem závěs a šla si sama lehnout.


Fotografie - studie ruce (školní práce)

15. září 2013 v 20:03 | Ivina
Připínám první fotky ze školy,když jsme "studovali" ruce.Byla to docela sranda,jen mě mrzí,že se panu učitely nelíbyla první fotka,kde je i kus vlasů.Chápu,že na fotce jde o ruce,prsty a o daný předmět,ale ty vlasy se mi tam prostě líbí.Tak aspoň na blog ji dám.
Jako podklad jsme si dali bedny a na ně kus černého hadru,aby rukám dělal stín.Zkoušeli jsme fotit jak s podkladem,tak i bez podkladu,ale pak ruce neměli stín.
No fajn.Zatím nic moc nezáživného,ale je to jeden z prvních úkolů na šuřce :-).A nesmí chybět.

Aktuální stav - sedím na intru u televize,zabalená v dece,A. je na mobilu a druhá A. sleduje velkou pardubickou.




Vyvěste si fotky na zeď.

15. září 2013 v 10:37 | Ivina
Několik facek za to a to a taky za to,že jsem nenapsala článek.V tomto případě žádné ale a jiná výmluva než lenost neexistuje.

V Brně,na intru a na šuřce si pomale,ale jistě zvykám.Taky jsem ráno jela poprvé brněnskou šalinou.Jo,kamarádka ráda říká tramvaj.Bylo to o hubu,zvonek už dávno zvonil,ale učitel ve třídě naštěstí nebyl.Hledám důvod,proč ráno nestíhám.

V praktických cvičeních jsme studovali ruce.Fotili jsme si v ateliéru ruce tak,abychom měli nastavené všechny prsty jemně,ne křečovitě a aby šli na snímku vidět.Aby ruce měly stín,tak jsme si jako podklad položili bedny a na ně černý kus čehosi.Těch šest hodin bylo fajn,protože jsme si hráli ve photoshopu a docela mě to bavilo.

A to je věta pana učitele z technologie,kterou jsem si musela zapamatovat."Když se vám vaše fotky nelíbí,tak si je vyvěstě na stěnu a mějte je tam tak dlouho,než na nich neuvidítě něco,co se Vám na nich líbí."Mmm,trochu na zamyšlení.

Hledám v citátech o štěstí to,co to slovo znamená.Štěstí.Pro každého je štěstí něco jiného.Ať už život sám o sobě,nebo krása,peníze,škola,nebo láska.Láska je štěstí.Ne?Toš to je jasný ...


První týden v Brně.

7. září 2013 v 10:16 | Ivina
Snad jen,že mě všechno pozitivně překvapilo ...

Na intru je to fajn,až na ty schody.První dva dny byly trochu nostalgické - obzvlášť večery.Než jsme si začaly zvykat.Na pokoji jsme čtyři holky.Kamarádka A.,které je na konzervatoři a E. s A. choděj na šuřku se mnou,jen jsou na grafice a ilustraci :-).Toš jsme "dcery matky umělkyně".haha.

Máme moc hodnou paní vychovatelku.Jsme až ve čtvrtém posledním patře a není moc milé dojít až dolu a zjistit,že jste si něco nahoře zapomněli (-_-).Jídlo je dobrý.Ale víc zeleniny,víc zeleniny!Chodím si do Lídlu pro mrkev.

Na škole je to fajn,až na ty schody.Nebudete mi věřit,ale jsem až v posledním patře.Ve třídě je nás dvacet dva a jen tři pánové.Jsme spojeni s holkama z výstavnictví,u nás na fotce je nás třináct.

S Aničkou a s Matym tvoříme skvělou trojku.Tedy kdyby jste v Brně potkali dvě krásné holky a jednoho pohledného kluka,kteří se smějou,až mají záchvaty smíchu,ale ne z vás,tak jsme to my.

Jsem spokojená s rozvrhem.Dvakrát mám na devátou a ve čtvrtek až na desátou.Sice v pondělí mám až do čtvrt na šest,ale máme pět výtvarných příprav.O tom až příště.

Týden byl rušný.zajímavý a všechno dohromady.Poznala jsem líp centrum Brna,tedy už se vyznám,kde co je.Poznala jsem nové kamarády,kteří mi přirostly k srdci.

Pées.druhý den jsem přišla pozdě.Ale je to hřejivý pocit,chodit na jednu z nejlepších um.škol u nás.Tak snad si to nepokazím.

Je zvláštní potkávat ráno cizí lidi,kteří spěchají do práce,utíkají za šalinou,smějí se,povídají si,brečí,jezdí po chodnících na koloběžkách,popíjejí před kavárnou ranní kávu,kouří mi do obličeje,nevnímají,ale pořád se za něčím ženou ... a pak si uvědomím,že i já jsem jedna z nich.